Historie univerzálního designu

Kořeny univerzálního designu lze nalézt v období funkcionalismu, kdy vzhled staveb, nábytku a dalších předmětů denního užití určovala především funkce, provozní, ekonomická, sociální, hygienická aj. Rozměry Le Corbusiérových obytných jednotek byly odvozeny z proporčního systému modulor (průměrný jedinec).

V 50. letech 20. století se ve skandinávských zemích objevuje tzv. ergonomický design, nejznámějším představitelem je finský architekt a designér Alvar Aalto. Jeho návrhy nábytku z ohýbané překližky, který svými tvary a velikostí vychází z přirozených pozic a velikosti lidského těla, jsou známé po celém světě.

V 60. letech 20. století se objevují první občanská hnutí bojující za práva lidí se zdravotním postižením, vznikají první státní orgány a legislativní opatření věnující se problematice lidí se zdravotním postižením i seniorů. Ve Švédsku se rodí koncepce " Společnost pro všechny" orientovaná na přístupnost prostředí. Ve Spojených státech amerických vznikají hnutí na podporu veteránů z druhé světové války a z války ve Vietnamu a v Koreji, v roce 1961 jsou v USA vydány první standardy pro zpřístupnění budov lidem s tělesným postižením.

Myšlenku univerzality do navrhování poprvé vnesl americký architekt Michael Bednar v roce 1977. Tvrdil, že funkční kapacita každého člověka je lepší, pokud jsou z prostředí odstraněny bariéry. Navrhoval, že je potřeba nová strategie zpřístupňování, strategie širší a univerzální.[1] Univerzální design konkrétně byl definován na přelomu 80. a 90. let 20. Století. V USA vzniklo v roce 1989 Centrum pro univerzální design při Státní univerzitě Severní Karolíny v Raleighu. V roce 1990 byl schválen zákon The Americans with Disabilities Act (ADA), který požaduje rovné postavení a rovné zacházení a zakazuje diskriminaci lidí s postižením a nařizuje přístup do všech veřejných budov, jako jsou školy, úřady, pracoviště nebo restaurace v širším sociálním kontextu. Pracoviště a služby mají být bez bariér nejen pro zaměstnance, ale také pro zákazníky - veřejnost. To má vliv nejen na navrhování budov a prostředí, ale promítá se i v oblasti IT technologií, kancelářského vybavení, telekomunikací, nebo do chování lidí jak ve státních, tak soukromých službách. První oblastí pro výzkum uplatnění univerzálního designu byla oblast bydlení v souvislosti s vydáním zákona The Fair Housing Act v roce 1991.

V roce 1998 se pak princip univerzálního designu objevuje poprvé v legislativě, konkrétně v paragrafu 508 zákona o rehabilitaci[2]. S ohledem na možný technologický vývoj byly požadavky na přístupnost produktů ICT namísto striktních číselných požadavků stanoveny obecně tak, že musí být použitelné také pro osoby nevidomé, slabozraké, nebo používající kompenzační pomůcky. Informační a komunikační technologie se tak staly vedoucí oblastí pro uplatnění univerzálního designu v mezinárodním měřítku.

V Evropě byl v roce 1993 založen Evropský institut pro navrhování a postižení (EIDD), dnes působící pod názvem Design pro celou Evropu (Design for All Europe). Roku 1997 bylo v americkém Centru pro univerzální design formulováno 7 základních principů univerzálního designu, roku 2004 byla schválena Stockholmská deklarace, která se stává základním dokumentem navrhování pro všechny v Evropě.

V současné době působí po celém světě mnoho organizací a občanských sdružení věnujících se popularizaci univerzálního designu a uvedení jeho teoretických principů do praktického využití, pořádají se mezinárodní konference na toto téma. Ve Spojených Státech Amerických byla dokonce vyvinuta metodika certifikace budov splňujících kritéria univerzálního designu. První budovou, která získala tento certifikát v roce 2015 je budova dobročinné tělovýchovné organizace Mary Free Bed YMCA v Grand Rapids, Michigan, USA.

[1] History of Universal Design. Institute for Human Centered Design. [online]. 29.4.2016 [cit. 2016-04-29]. Dostupné z:https://www.humancentereddesign.org/universal-design/history-universal-design

[2] Section 508. GSA. [online]. 29.3.2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: https://www.section508.gov/section-508-of-the-rehabilitation-act